Dopravní značení

Přehled kapitol:

  1. Základní požadavky na umísťování dopravních značek
  2. Svislé dopravní značení
  3. Vodorovné dopravní značení
  4. Proměnné dopravní značky
  5. Psychologie dopravního značení

 

1. Základní požadavky na umísťování dopravních značek

Dopravní značky jsou obecně nositelem určité informace, kterou řidiči (resp. účastníkovi provozu) sdělují. K zajištění co nejvyššího účinku dopravního značení je důležité, aby dopravní značky byly uspořádány tak, aby byly v souladu se subjektivní situací vnímání („atmosférou“ na komunikaci).

Je též nutné si uvědomit, že účastník silničního provozu je schopen za sekundu fixovat cca 3 objekty. Při delší a/nebo méně náročné účasti na provozu je tedy zásadně nutné vycházet z nižší úrovně pozornosti. Pro efektivní užívání dopravního značení je žádoucí dbát následujících pravidel

Značky a dopravní zařízení musí společně se světelnými a akustickými signály a zařízeními pro provozní informace především vytvářet ucelený systém organizace a řízení provozu.

Značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost  provozu nebo jiný důležitý veřejný zájem. Pro konkrétní případy je žádoucí volit dopravní značení s užitím optimálního a pokud možno co nejmenšího počtu dopravních značek. Nadbytečné užívání dopravních značek snižuje vážnost dopravního značení.

Značky a dopravní zařízení smějí být užívány jen po nezbytně nutnou dobu. Pokud pominou důvody pro jejich užití, musí být značky neprodleně odstraněny.

Značkami se zejména nevyznačují ty zákazy, příkazy a omezení, které vyplývají z obecných ustanovení pravidel provozu, pokud situace nevyžaduje jejich zdůraznění nebo pokud se nejedná o změnu (resp. zrušení) předcházející místní úpravy provozu.

Dopravní značení musí být pro účastníky provozu zcela srozumitelné, výstižné, jednoznačné, úplné a intuitivní. Musí být provedeno podle jednotných zásad stanovených také se zřetelem na intenzitu provozu, stavební a dopravně technický stav pozemní komunikace a obecná pravidla, kterými se pohyb vozidel v provozu řídí. Přitom nejde jen o nezbytné vyznačení dopravních situací, ale také o využití možnosti značkami a dopravními zařízeními řídit a usměrňovat provoz tak, aby byl bezpečný, plynulý a hospodárný

Stejné dopravní situace (křižovatky, železniční přejezdy, zatáčky, zúžená místa, uzavírky, apod.) je nutno vyznačovat stejným způsobem (stejný sled značek, vzdálenosti, apod.). Dopravní značení musí poskytovat co nejvíce potřebných informací a musí vystihovat skutečnou situaci návěstěného místa.

Rozhodovací proces řidiče je nutno rozložit po dráze i času tak, aby nevyžadoval nepřiměřené nároky na schopnosti řidiče a dopravní značení poskytovalo dostatečný časový prostor pro rozhodování řidiče. Sled informací musí umožňovat, aby řidič zbytečně nezatěžoval paměť, ihned vylučoval nepotřebné vjemy v rozhodování a soustředil se na řízení vozidla. Stejně má být koncipován sled informací na značce samé.

Postupné vnímání dopravní situace nemá být ničím rušeno, např. jinými nepodstatnými značkami, symboly nebo poutači anebo rozličnými překážkami. Důležitým prvkem v dopravním značení je vzdálenost umístění značek a dopravních zařízení od návěstěného místa. Zde je třeba vycházet především z rychlosti jízdy, kterou daná pozemní komunikace vozidlům umožňuje při zachování bezpečné jízdy. Na určité trase pozemní komunikace s danou návrhovou rychlostí je nutno značky a dopravní zařízení stejného druhu umísťovat ve stejných vzdálenostech.

Přitom je nutno respektovat zásadu, že značek se musí užívat jen v nezbytném rozsahu

Značky a dopravní zařízení musí být těmi účastníky provozu, pro které jsou určeny, viditelné z dostatečné vzdálenosti. Pro řidiče musí být viditelné mimo obec nejméně ze vzdálenosti 100 m, v obci nejméně 50 m. Značky a dopravní zařízení nesmí být překrývány jinými předměty (větve stromů, keře, sloupy, reklamní zařízení, apod.). Reklamní zařízení nemá tvořit pozadí značky.

V případě, že značka nebo dopravní zařízení, které významně ovlivňují provoz (zejména značky upravující přednost nebo stanovující zákazy a omezení), by mohly splývat s okolím, je třeba pozadí značky nebo dopravního zařízení vhodně upravit nebo případně značku opakovat i při levém okraji vozovky anebo nad vozovkou.

Dopravní značení musí být udržováno v náležitém stavu, aby byla zajištěna jeho funkce. Pravidelné čištění a obnova značek a dopravních zařízení musí zabezpečovat jejich včasnou viditelnost a správnou čitelnost. Svislé značky, dopravní zařízení a jejich konstrukce musí být zabezpečeny tak, aby vlivem povětrnostních podmínek nebo provozu nedocházelo k jejich deformaci, posunutí, pootočení, apod.

Významné dopravně relevantní informace je proto potřebné zprostředkovávat nejen dopravními značkami, nýbrž i dalšími dopravně-inženýrskými opatřeními. Ideálem je, aby pozemní komunikace byla „čitelná“, resp. „samovysvětlující“ (viz též samostatné heslo) a vystačila s co nejmenším množstvím dopravních značek. Ale i naopak – velké množství značek svědčí o tom, že komunikace není samovysvětlující (tj. není uspořádána srozumitelně ve vztahu k požadovanému chování) a vzniká tlak účastníkům provozu chybějící informace kompenzovat stanovováním dalších a dalších značek.

Dopravní značky jsou bohužel také často stanovovány nikoli z potřeby sdělovat relevantní informace, ale spíše z právnického alibismu úřadů („kdyby se něco stalo, řidič tam měl značku a je viníkem“). Typickým příkladem je tendence označovat všechny zpomalovací prahy svislým dopravním značením (i takové prahy, které jsou užity na obslužných komunikacích v situacích zcela běžných a řidičem očekávaných). Vede to k plýtvání veřejnými prostředky, nehledě na zhoršování vzhledu ulice (dopravní značky nejsou právě estetické prvky).

 

2. Svislé dopravní značení

Idealizovaná představa úplného vnímání dopravních značek

Zákonodárce při stanovování povinností účastníků provozu formálně vychází z předpokladu jejich stoprocentního dodržování, včetně povinností vyplývajících z významu dopravních značek. V praxi jsou však různé dopravní značky vnímány a respektovány různě. V konkrétní situaci se k tomu ještě může přidat problém informačního přetížení řidiče v důsledku příliš velkého množství značek, což vnímání a respektování zhoršuje a pro bezpečnost provozu je kontraproduktivní.

Výzkum míry vnímání dopravních značek a dopravních zařízení zkoumal např. Udo Undeutsch (1979) a naměřil zajímavé hodnoty shrnuté v následující tabulce:

 

Dopravní značka nebo dopravní zařízení

 

 

Míra vnímání řidiči [%]

Stůj, dej přednost v jízdě

100

Světelná signalizace

99

Vodorovné značení přechodu pro chodce spolu se žlutým výstražným světlem

96

Zákaz předjíždění

94

Hlavní pozemní komunikace

92

Dej přednost v jízdě

91

Přikázaný směr jízdy

87

Vodorovné značení přechodu pro chodce

78

Děti

73

Jednosměrný provoz

55

Škola, Nemocnice

50

 

Motivace k vyšší rychlosti dopravním značením

V praxi běžným „paradoxem dopravního značení“ bývá i formální stanovování rychlostního omezení na vyšší limit, než situace skutečně umožňuje. „Omezení“ rychlosti tak řidiče nabádá k vyšší rychlosti, než jakou by reálně volil bez číselné sugesce. Toto je časté zejména u tzv. rychlostních trychtýřů na komunikacích nižších tříd, jejichž parametry a stav jsou špatné. I zde se např. před pracovními místy začíná omezením na 80 km/h, i když předchozí úsek takovou rychlost neumožňuje, resp. taková rychlost by byla hazardem.

Úhrnem: Chování účastníků provozu není zdaleka dáno jen právním významem dopravních značek, nýbrž i přirozenými tendencemi chování (další informace viz též samostatné heslo „Psychologie dopravního značení“).

Možné fotografické příklady:

 

3. Vodorovné dopravní značení

Vodorovné dopravní značení je prvkem, který může nejen vhodně doplňovat svislé značení, ale přispívat i ke snazšímu vedení účastníků provozu a jejich orientaci. Velkou předností VDZ je míra vnímání, která je obecně dosti vysoká a vyšší než u svislého značení. Proto je v některých případech vhodné (např. na nebezpečných místech) zdůrazňovat, resp. doplňovat  svislou značku vodorovným symbolem. Zejména, jestliže podávaná informace je životně důležitá (např. zatáčka tam, kde řidič zatáčku jinak neočekává a přehlédnutí značky je spojeno s velkým rizikem, resp. větev křižovatky bez přednosti v jízdě, kde nápis STOP na vozovce může být jediným prvkem, kterého si řidič všimne a je upozorněn na poměry přednosti

Vodorovné značení má však i své negativní aspekty a zdaleka nemusí platit, že zvyšuje bezpečnost provozu. Zejména na místních obslužných komunikacích je podélné vodorovné značení (vodicí nebo dělicí čáry) spíše kontraproduktivní, neboť sugeruje atmosféru dopravně významné komunikace, zatímco funkčně jde o komunikaci zklidněnou s nízkou rychlostí (např. v zónách Tempo 30 je užívání vodicích a dělicích čar vyloženě nežádoucí).

Samostatným tématem je užívání příčných prvků vodorovného značení a tzv. ploch (dopravních stínů, šipek, symbolů). Příčné prvky jsou podvědomě spojovány se zastavením, takže VDZ může jednoduchými prostředky zlepšit bezpečnost, např. připomenout řidiči povinnost dát přednost, usnadnit definici hranici křižovatky (která velmi často bývá nejasná, což vede ke zmateným dopravním pohybům a dávání přednosti na nesprávném místě, prodlužování doby vstupu vozidla do křižovatky, apod.). Šipky a symboly jsou efektivním doplňkem pro snadnou orientaci, resp. „napovídají“ správné chování, např. při volbě řadicího pruhu nebo na ukončení připojovacího pruhu.

Při konstrukci vodorovných dopravních značek je nutné mít na paměti, že vnímání vodorovného značení je ztíženo velmi malým úhlem pozorování. Z toho mj. vyplývá požadavek volit správné rozměry a proporce symbolů, aby byly z pohledu řidiče dobře rozlišitelné. Např. přiměřená výška vodorovného symbolu „Dej přednost v jízdě“ nebo „Pozor děti“ činí 5-6 metrů, jakkoli se to může zdát mnoho.

 

4. Proměnné dopravní značky

Proměnné dopravní značky se rozšiřují stále více, především na portálech tzv. dálniční (resp. silniční) telematiky. Motivace jejich vzniku je dána potřebou operativního řízení provozu ve smyslu reakce na aktuální dopravní situaci, resp. poptávku (např. v dobách vysokých intenzit provozu zvyšujeme kapacitu komunikace tím, že proměnnými dopravními značkami snižujeme rychlost a případně zavádíme i zákaz předjíždění pro nákladní automobily; k ověřovaným novinkám (v SRN prováděných institutem BASt) patří též operativní umožnění jízdy v odstavném pruhu – jeho modifikace do jízdního pruhu pomocí telematiky). Proměnné značení se rovněž uplatní pro varování řidičů před pracovními místy, stojící kolonou, nepřízní počasí (mlha, námraza), operativní stanovování objížděk (např. při nehodách, poruchách).

Stejně jako u trvalých je i u proměnných dopravních značek psychologicky výhodné kombinovat zákazové značky s výstražnými, které ve vztahu k zákazu působí jako „vysvětlující“ (např. kombinace omezení rychlosti s varováním před stojící kolonou). Chápe-li řidič význam omezení (je mu zřejmé, že nejde o samoúčelnou „buzeraci“ a omezování jeho osobní svobody), pak je i míra respektování vyšší.

5. Psychologie dopravního značení

Častou chybou v praxi bývá, že s dopravními značkami se zachází spíše formálně, pouze z hlediska jejich ryze právního významu, daného zákonem o provozu, resp. jeho prováděcí vyhláškou. Nepsané zákony však jsou často silnějším motivátorem, než psané (dle psychologů „podvědomí je devadesátiprocentním ředitelem našeho já“). Obecně vzato je každá dopravní značka a dopravní značení nositelem určité informace, kterou řidiči, resp. uživateli komunikace sděluje. Tato informace má svou psychologii, kterou je nutno brát v úvahu, neboť psychologické aspekty dopravního značení často mají na účastníka provozu silnější vliv než aspekty právní.

Dopravní značky vyjadřují určitou právní autoritu, dnešní člověk má však všeobecnou tendenci autority odmítat. I z tohoto důvodu je potřebné, aby dopravní značení své „požadavky“ (ať už zákazy, příkazy či omezení) sdělovalo „taktně“ a nenásilně. Spíše tedy motivovalo a vysvětlovalo, než autoritativně přikazovalo (tzv. „buzerovalo“) bez vysvětlení. Tento poznatek je vhodné zohledňovat mj. při výběru možných variant značení – často je možné stejnou situaci vyznačit různými způsoby. Např. motivovat žádoucí směr jízdy orientací a vedením řidiče (např. přikázaný směr jízdy), nikoli zakazovat určité manévry, např. odbočování. Velmi důležité je „vysvětlovat“ smysl rychlostních omezení (což je nepopulární záležitost přijímaná řidiči s nechutí), nejčastěji formou kombinace s výstražnou značkou. Výstražná značka je tím objektem, který řidiči říká, PROČ je rychlost omezena a proč je její dodržení ve vlastním zájmu nutné respektovat.

I z výše popsaných důvodů je obecná tendence náhrady dopravního značení dopravním zařízením (dopravní značka je bodová a nese jakýsi nepopulární imperativ, např. zákaz předjíždění, kdežto např. směrovací desky coby dopravní zařízení jsou umístěny liniově a „zákaz předjíždění“ vyjadřují tím, že vedou vozidlo v konkrétním jízdním pruhu (neumožňují snadný vjezd do protisměru) a zároveň průběžně sdělují řidiči, že sousední jízdní pruh je určen pro opačný směr jízdy). Podobný vztah je např. i mezi „bodovou“ dopravní značkou „Zatáčka“ a soustavou vodicích tabulí, znázorňujících průběh zatáčky (i tyto tabule mají dnes velký rozmach a jsou považovány za velice efektivní tzv. nízkonákladové opatření proti vzniku nehod).

Vážným a v ČR podceňovaným tématem je volba správného pozadí dopravních značek. Barva pozadí (např. stěna domu určité barvy), která je stejná či podobná barvě značky, zhoršuje kontrast značky a snižuje její míru vnímání (např. žlutá značka na žlutém pozadí či červená značka na červeném pozadí je snadno přehlédnuta).

S psychologií souvisejí i o otázky vnímání –je žádoucí nepřetěžovat řidiče velkým množství informací. Z toho mj. plyne  doporučení, neumísťovat na jednom sloupku více značek, než tři (včetně dodatkových tabulek). Informačně složité značky (např. návěsti před křižovatkou podávající větší množství informací) by neměly být kombinovány s ničím jiným.

Psychologická přednost

Dalším velmi závažným problémem je tzv. psychologická přednost, kdy optický dojem komunikace u řidiče vyvolává pocit přednosti, kterou nemá. Vliv může mít např. syndrom šířek - široká se zdá hlavní a úzká jako vedlejší, přestože právní situace daná dopravním značením může být opačná. Velkým problémem je též tzv. zalomená přednost resp. přednost za roh, zejména v situaci, kdy hlavní komunikace mění směr doprava. V případě průhledu či průběžného materiálu krytu vozovky či podélných linií vodorovného značení je velké riziko nehod tzv. nedáním přednosti zprava.

Faktory přispívající k psychologické přednosti shrnuje Pfleger (RVS 1.21): „Psychologická přednost  (též tzv. optická přednost) je mimo jiné vyvolávána:

 Tuto kapitolu připravil: Ing. Pavel Tučka, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.



naši partneři




www.ceskojede.cz     www.cyklomesta.cz     www.cdv.cz


ÚvodO akademiiRychlý přehledStrategický plánTémataSoubory ke staženíKontakty

Copyright © 2008 - 2016
Cyklokonference.cz, všechna práva vyhrazena.

mapa webu Webdesign STUDIO VIRTUALIS