Shrnutí o nemotorové dopravě

Informacebyly převzaty z publikace Transport learning.

A. Cyklistická doprava

Jízdní kolo není jen auto bez motoru. Jízdní kolo je jízdní kolo. Při plánování koncepce městského prostoru musíme mít cyklistu stále na zřeteli. Prvním krokem je upravit pohled z jízdního kola. Skutečně cyklisté používají jen jiný typ vozidla, které je však autům natolik podobné, že strategie orientované na automobilovou dopravu u něj také fungují? Nebo jinak – můžeme na cyklisty nahlížet jako na rychlejší chodce, využívající stejnou infrastrukturu? Nebo se odlišují jak od řidičů motorových vozidel, tak od chodců, a jejich potřeby jsou mnohem složitější než bezpečnost a fyzická aktivita, a to se všemi důsledky pro městský design? Jenže cyklisté jsou odlišná skupina a je čas si tuto skutečnost přiznat.

Během posledních desítek let si konečně města po celé Evropě uvědomila, že je nutné zlepšit podmínky pro dopravu obecně a lépe reagovat na požadavky obyvatel ohledně aktivních způsobů dopravy. Došlo k budování cyklistických sítí, které integrovaným způsobem pomáhají překonat nejrůznější omezení například v uspořádání ulice. V částech s intenzivní dopravou je cyklistická síť tvořena především:

Při navrhování cyklistické sítě je třeba řešit specifické problémy, například:

Dopravní inženýři, projektanti a cyklističtí aktivisté většinou pracují s dvojím typem cyklistické infrastruktury, které lépe reagují na rozdílnou rychlost jízdy i prostředí v městských ulicích – jde o integrační opatření na vozovce a cyklistické komunikace.

Integrované dopravní plánování a územní rozvoj

Plánovat od začátku - od čistého stolu - lze pouze města a čtvrti, které vznikají na zelené louce. Naprostá většina územních a dopravních plánů ale nutně vychází z existující podoby zastavěného území. Jelikož má většina oblastí v takovém území již svoji funkci, je plánování v zastavěné ploše mnohem obtížnější. Ať již tedy navrhujeme opatření pro auta, veřejnou dopravu nebo zlepšujeme podmínky pro pěší a jízdní kola, ve většině případů musíme dát stávajícímu místu nový řád, tj. současný prostor úplně nebo do jisté míry přeuspořádat.

Ať se má již změnit např. část zeleně na silnici, silnice na železnici či řada parkujících aut na cyklopruh nebo z chodníku má být stezka pro chodce a cyklisty, některé z funkcí se přitom ubírají a jiné přidávají. V každém případě je třeba si uvědomit, jaké efekty to s sebou přináší a zda převažují pozitiva nad negativy. Pro úspěšné plánování cyklistické dopravy, které je prováděno mnohdy izolovaně, je toto vždy zásadní dilema. Často se totiž stává, že se pro cyklistickou infrastrukturu hledá volné dosud neobsazené místo a nebere se v úvahu to, že již nějak funguje. Podstatou integrovaného dopravního plánování je zahrnout všechny druhy dopravy a nedovolit takový druh izolovaného jednání a následného řešení.

B. Pěší doprava

Úspěšná strategie pěší dopravy musí důkladně zvážit a naplánovat podmínky, ve kterých se pěší doprava ve městě odehrává. Vhodné podmínky pro chodce jdou velmi často ruku v ruce s vhodným prostředím pro cyklisty, protože tyto skupiny mají shodné požadavky a nároky: bezpečnost, přímost, souvislost, atraktivita a pohodlí. Pro oba způsoby dopravy je obzvlášť výhodné dopravní zklidnění v ulicích měst – např. rychlostní limity a regulace oblastí s provozem motorových vozidel.

Bezpečnost

Bezpečnost má pro chodce prvořadý význam. Zejména podél hlavních silničních tepen by chodci nikdy neměli být donuceni opustit vyhrazenou infrastrukturu a vzdálenost mezi nimi a vozidly by vždy měla být přiměřená (viz níže). Tam, kde chybí chodníky, nebo nejsou dostatečně široké, musí být rychlost provozu omezena na 20 km/h, aby se zvýšila bezpečnost i atraktivita trasy. Toho lze dosáhnout uspořádáním prostoru v ulici nebo pomocí měkkých opatření. Vhodným řešením pro smíšenou motorovou a bezmotorovou dopravu v oblastech s vysokou hustotou osídlení je zřízení obytné ulice nebo obytné zóny. V místech mimo hlavní silnice, kde bývá vysoký počet chodců, kteří chtějí přejít vozovku, může obec realizovat koncepci sdíleného prostoru: všichni uživatelé vozovky včetně chodců sdílejí společný prostor (např. náměstí upravené tak, aby vozidla jela pomalu), a to bez značení i jiných pravidel než je vzájemná ohleduplnost a pozornost. Tato koncepce, poprvé realizovaná v Holandsku, má prokazatelně silný dopad na vyšší kvalitu prostředí pro chodce, a současně zvyšuje pozornost řidičů a snižuje jejich rychlost (Zdroj: www.fussverkehr.de).

Velký počet nehod, na nichž se podílejí chodci, se stává právě na přechodech, proto je třeba věnovat pozornost právě bezpečnému způsobu přecházení. Důležitá je dobrá viditelnost, dostatek místa, pomalá jízda aut a dostatečná lhůta pro přecházení, kterou určují semafory.

Stejný význam má i osobní pocit bezpečí, který snižují např. tmavé podchody nebo slabé osvětlení.

 

 



Ke stažení:



naši partneři




www.ceskojede.cz     www.cyklomesta.cz     www.cdv.cz


ÚvodO akademiiRychlý přehledStrategický plánTémataSoubory ke staženíKontakty

Copyright © 2008 - 2016
Cyklokonference.cz, všechna práva vyhrazena.

mapa webu Webdesign STUDIO VIRTUALIS